8. března 2022
Aktuality
První žena noclehárny nebyla zcela typickou uživatelkou této služby
Od listopadu 2021 jsme nově otevřeli brány sociální služby noclehárny i ženám. Dosud tuto službu mohli v Berouně využívat pouze muži. První uživatelka služby na sebe nedala dlouho čekat a byla spíše osobou v krizi než bez přístřeší. Jednalo se o paní ročník 1939 a v tomto článku jí budu říkat paní N.
Bylo kolem půl páté odpoledne a mně zazvonil telefon, chvíli jsem váhala, zda ho mám zvednout, protože jsem již měla po pracovní době, ale protože to byla evidentně pevná linka, telefon jsem zvedla. Volala úřednice z Městského úřadu v Králově Dvoře a žádala mě o pomoc s řešením situace paní, která se v tuto hodinu nenadále na úřadu objevila. Byla to paní N. Úřednice mi krátce popsala celou situaci. Paní N přijela do Králova Dvora a nemá kde přespat. Trvalé bydliště má v Lounech, kde bydlí v domě s pečovatelskou službou. Do Králova Dvora jí dle jejích slov „přivedl Bůh“, pravděpodobně proto, že zde jako dítě žila s rodiči. Navrhla jsem úřednici možnost přespání paní N na Noclehárně sv. Jakuba v Berouně, kde ráno bude čas na řešení celé situace. Paní N na noclehárnu dorazila a jako první žena zde přespala. Mimo to se zde mohla umýt a dostala i potravinovou pomoc. Ráno přišla na pohovor k sociální pracovnici, která celou událost a kroky k řešení popsala takto:
Krátký výňatek z rozhovoru
Paní N má byt v domě s pečovatelskou službou v Lounech, bydlí tam přes 13 let. Rozhodla se, že odtamtud odejde, protože jí „Bůh sdělil,, že vláda se rozhodla všechny staré lidi utratit, personál přiléval do vody sirovodík, aby všechny postupně zabil“. Je členka „nějaké církve“ a Bůh si jí „vybral, aby varovala svět před komunisty, kteří v naší republice nemilosrdně zabíjejí“. K nám jí také „dovedl Bůh“. Byla na návštěvě u své sestřenice v Klášterci nad Ohří a odtamtud jí „dovedl“ k nám, ale sama neví jak, slyší jeho hlas v hlavě a někdy mu nerozumí. Musí v Berouně „najít bratry boží, aby je upozornila na zkázu, před kterou jí varoval Bůh“.
Po rozhovoru se mi paní N zdála celkem zmatená. Po domluvě s vedoucí služby jsem zavolala do pečovatelské služby v Lounech, zda paní nepohřešují - bylo mi sděleno, že paní hlásila, že jede na pár dní na návštěvu. Sociální pracovnice pečovatelské služby v Lounech raději zkontaktovala dceru. Dcera se následně ozvala nám na noclehárnu, že maminku postrádají od včerejšího dne, odkdy jim nebere telefony, pro matku si prý přijede.
Dcera do AD dorazila po dvou hodinách. Promluvila si o samotě se svou maminkou, která jí vyprávěla stejný příběh jako sociální pracovnici. Dcera se pokoušela matku vzít k sobě domů, že ji odveze, ale ona nechtěla. Vedoucí konzultovala po telefonu tento případ s pečovatelskou službou Charity, bylo sděleno, že dcera se má pokusit se svou matkou domluvit a odvézt si ji, pokud se tento postup nepovede, má zavolat záchrannou službu (jiný postup prý není). Dcera se tedy pokusila zavolat záchrannou službu, ale bylo ji sděleno, že v takovémto případě musí volat instituce.
Následně zavolala záchrannou službu sociální pracovnice, sdělila potřebné informace a sanitka nakonec přijela. Dcera mezitím odjela zpět do Prahy (nejspíš do práce, na sanitku nečekala). Uživatelku noclehárny záchranná služba odvezla nejspíš do nemocnice na vyšetření. Pracovnici záchranné služby byl předán kontakt na dceru paní N a kontakt na pečovatelskou službu v Lounech.
Typické ale je, že nevíme, jak vlastně nakonec celý příběh dopadl. Vrátila se paní N do Loun, či byla hospitalizovaná? Bohužel tuhle informaci vám už nesdělím, naše práce skončila předáním uživatelky do rukou zdravotníků.
