Byli jsme připraveni se v domově ubytovat, vzpomíná Lenka Kutinová, vedoucí DZR

5 otázek pro vedoucí Domova a Stacionáře sv. Anežky České

Rozhovor s paní Lenkou Kutinovou, vedoucí Domova a Stacionáři sv. Anežky České Charity Beroun

1) Jste poměrně nově ve vedoucí pozici Domova se zvláštním režimem a Stacionářem. Můžete stručně nastínit, co vše Domov a Stacionář pro vaše klienty nabízí?

Odpověď:

Domov nabízí ubytování pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou nebo některým jiným typem demence. Kapacita je jedenáct lůžek, což nám umožňuje zachování domácí atmosféry.

Klientům zajišťujeme veškerou péči, kterou takto nemocní lidé potřebují.

Stacionář je určen pro klienty s lehčí formou nemoci, o něž jsou ještě jejich blízcí schopni postarat se v domácích podmínkách. Pečujícím stacionář umožňuje zachovat si profesní kariéru, během dne si zařídit potřebné záležitosti, nebo si odpočinout od náročné péče, kterou starost o takto nemocného člena rodiny obnáší.

Všem našim klientům poskytujeme aktivizační činnosti, tréning paměti, jemné motoriky a další aktivity, což napomáhá k lepšímu zvládání jejich běžných denních činností a zpomalení průběhu demence.

2) Kolik je kapacita Domova a Stacionáře a stačí tato kapacita?

Odpověď:

Kapacita Domova je 11 lůžek, což je absolutně nedostačující. Zájem o umístění mnohonásobně převyšuje naše možnosti.

Ve Stacionáři můžeme každý den přivítat až 10 klientů. To je zatím postačující. Vzhledem k tomu, že ale lidí trpících Alzheimerovou chorobou nebo některým typem demence neustále přibývá, tomu tak jistě již brzy nebude.

Tento narůstající trend je viditelný jak u nás, tak i v zahraničí a bylo by potřeba na tuto situaci reagovat rozšířením kapacit všech služeb, kterých se problematika demence týká.

3) Senioři jsou nejohroženější skupinou, co se týče pandemie koronaviru. Jak oni a váš tým pečovatelek zvládl poslední měsíce?

Odpověď:

Začátek byl náročný. Ochranných pomůcek i informací bylo málo a nervozita stoupala. Ale všichni jsme si uvědomovali, že prioritou je ochránit naše klienty. Díky profesionalitě personálu a nezištné pomoci mnoha lidí i organizací se nám to podařilo. Sestavili jsme krizový plán a byli připraveni i na eventualitu, že se v domově na nezbytně dlouhou dobu uzavřeme společně s našimi klienty. Poděkování si jistě zaslouží kolegyně, které se k tomuto náročnému úkolu samy přihlásily. Nic takového naštěstí nakonec nebylo potřeba. Pro klienty i jejich rodiny to bylo náročné období především proto, že byly zcela zakázané návštěvy a blízcí k sobě neměli přístup. Proto jsme se snažili udržovat kontakty alespoň prostřednictvím videohovorů. Z počátku to pro nás byla výzva, jelikož moderní technologie k naší práci většinou nevyužijeme. Takže díky koronaviru jsme se i mnohé naučili.

3) Jak tráví vaši klienti volný čas?

Odpověď:

Vzhledem k pokročilému věku, diagnozám našich klientů a bohatému dennímu programu, je nejlepším trávením volného času odpočinek. Před nedávnem se nám podařilo zařídit relaxační místnost, která je vybavena polohovacími křesly, relaxační lampou a dalšími prvky jak pro odpočinek, tak i pro aktivizaci smyslů. Dalším místem, kde mohou klienti trávit volný čas je zahrada, kterou neustále zvelebujeme a zkrášlujeme. Díky dárcům mají klienti k dispozici houpačku nebo relaxační lehátka. Celá zahrada teď krásně kvete, takže si nedovedu představit lepší místo k trávení volného času.

 5) Co by DZR a Stacionář nejvíce potřeboval? A co byste mu přála vy?

Odpověď:

Stejně jako většina sociálních služeb i Domov a Stacionář neustále bojuje s nedostatkem financí. To se projevuje především v nedostatečném ohodnocení lidí, kteří se o seniory starají. Tato náročná a zodpovědná práce je dlouhodobě podhodnocena. Možná, že současná krize je chvíle, kdy by si společnost mohla uvědomit priority a začít peníze vydávat na to, co je v životě opravdu důležité.

Domovu a Stacionáři bych přála, aby to i nadále bylo místo, kde se klienti i zaměstnanci cítí dobře. Kde se ke stáři přistupuje jako k období života, které si zaslouží být respektováno a důstojnost, milé slovo a kvalitní péče jsou samozřejmostí.