Kdo jsme

Charita Beroun byla založena 28. 11. 1993 pod názvem Farní charita Beroun. Jednalo se o dobrovolnickou pomoc v oblastech postižených válkou a živelnými katastrofami (např. sběr šatstva). V roce 1996 se stala samostatnou právnickou osobou a v roce 2005 došlo k její profesionalizaci. Od 1. května 2019 se přejmenovala na Charitu Beroun. Sídla Charity byly na různých místech Berouna: na faře ŘKF Beroun, v budově České pojišťovny na Wagnerově náměstí, v Komunitním centru, v budově sokolovny a posledních více jak deset let sídlí ústředí Charity Beroun v Domě Charity na Jarově (viz foto níže).

DCH

Osobností Charity Beroun byl bezesporu Páter Mgr. Libur Bulín, první ředitelkou Farní charity byla paní Marie Novotná, první ředitelkou profesionalizované Charity JUDr. Jana Civínová a od 1. 1. 2017 je ředitelem Ing. Bc. Petr Horák (až doposud).

petr horák

Současný ředitel Charity Beroun Ing. Bc. Petr Horák.

Z historie:

Činnost Farní charity v Berouně byla v roce 1993 svým způsobem obnovena, protože ve městě Katolická charita působila již v meziválečném a poválečném období. Dne 23. října 1935 se konala ustavující schůze Arcidiecézního svazu Katolické charity, místní skupiny Beroun. Předsedou byl berounský děkan Jan Chalupecký, ve výboru působila řada železničářů nebo jejich manželek. Do konce 30. let se počet členů zvýšil na téměř 40, v roce 1950 měla již 96 členů. Katolická charita v Berouně působila až do padesátých let 20. století.

Péče o chudé v Berouně má počátky již v době středověku. Nejstarší dochovaná listina ve Státním okresním archivu v Berouně je shodou okolností privilegium krále Václava IV., kterým povoluje městským radním postavit tzv. špitál pro zchudlé měšťany. Původně dřevěný špitální domek, který stával před Pražskou bránou, několikrát vyhořel a definitivně zanikl ve víru třicetileté války. Náhradou za něj byl roku 1724 postaven u Zábranského kostela, kostel Zvěstování Páně, díky soukromému přispění nový dům pro čtyři špitálníky. Pro ty, kteří nemohli být umístěni v chudobinci, založilo město roku 1825 chudinský fond, z něhož se vyplácely drobné peněžité podpory. V 19. století v důsledku demografického rozvoje přestal dostačovat a na umístění do něj se čekalo dlouhá léta. Proto město rozhodlo o výstavbě chudobince v Hrdlořezích a to roku 1883. Jenže i ten na počátku 20. století nepostačoval potřebám a město jej prodalo. Následně nechalo roku 1912 město vystavět velký chudobinec v Hlinkách čp. 333, který se v roce 1925 výrazně rozšířil navazující stavbou chorobince čp. 511. Po druhé světové válce byl chudobinec přejmenován na Domov pro přestárlé a existoval zde až do konce padesátých let, než vznikly Státní domovy důchodců v Osově a Králově Dvoře.

Listina Václava IV. z 1. 6. 1404 (špitál) archiv

Nejstarší dochovaná listina ve Státním okresním archivu v Berouně je shodou okolností privilegium krále Václava IV., kterým povoluje městským radním postavit tzv. špitál pro zchudlé měšťany.

Zdroj: Státní okresní archiv Beroun